Prosím odpusť T...
Bylo to už dávno, kdysi, když jsme byli ještě malé nevinné děti. Bylo nám osm let, tehdy jsi byl můj nejlepší kamarád, chodili jsme spolu ze školy, povídali jsme si a ty ses mě snažil naučit pořádně plivat a pískat, byli jsme spolu jako dvě spřízněné duše, nepotřebovala jsem v tu dobu kamarádky. Protože ty jsi mi rozuměl. Jednou jsi říkal, že si spojíme krev jako indiáni:).
Byly to časy, kdy jsem byla sama sebou. Byl jsi můj nejlepší přítel..., a přece jsem tě zradila. Poslechla jsem svoji mámu, které se nelíbilo, že kamarádím jen s klukem. Něco jsem v sobě zamlka, tak, aby to nebolelo.
Znecitlivěla jsem, ze dne na den jsem bez vysvětlení s tebou přestala mluvit, nemohla jsem, nebyla jsem schopná nic říct, připadala jsem si jako špatná, když k tobě něco cítím, ignorovala jsem tě, pak jsi zmizel z mého života.
Teprve když jsem začala rozmotávat klubko mých poschovávaných emocí a hledat příčinu, proč se mi dějí opakovaně nějaké věci, jsem si na tebe vzpomněla. Chtěla jsem ti to všechno říct, vysvětlit, omluvit se ti, tolik mě to mrzí, odpusť prosím, je mi to líto, už je to dávno.
Snad energie těchto slov dojde k tobě, děkuji ti za tvé přátelství. Ať jsi kdekoli, přeji ti vše dobré.
Snad tento příběh pomůže odpustit i jiným a hlavně můžeme už konečně odpustit sami sobě:)