Dva draci
Kdysi dávno žili dva draci, Modrá a Bílý. Každý žil na jiné hoře, na úpatí hor rostly vzácné léčivé byliny, draci byli mírní a starali se o sebe, o své byliny, o pořádek na svých cestách.
Jednoho dne Modrá uviděla Bílého oči v odlesku horského potoka, vídala je pak každý den, v obloze, v řece, ve studánce.
Přemýšlela, co jí ty oči chtějí říct, nevěděla, jak se mluví s bílými draky, neznala jeho řeč, ale ty oči jako by jí říkaly: "jsem tvůj přítel"
Jednoho dne se setmělo a padaly kroupy jako kameny a bylinky zmrzly a draky zajal Mráz. Čaroděj, který bere drakům sílu a moc. Modrá neviděla žádný smysl, proč se o něco snažit, Bílého oči už nevídala, zmizel snad?
Pak se rozhodla zjistit, co se s ním stalo, dýchla si na zkřehlé tělo, pomalu se plížila do údolí a k druhé hoře.
Bílý byl jako zmrzlý, nehybný, podívala se mu do očí a on ji neviděl, dívala se dál do jeho očí a posílala v duchu zprávu: " já jsem tvůj přítel, spolu můžeme ten chlad rozpustit, probuď se". Nic, Modrá se sesunula vedle Bílého a usnula, Bílý měl sen, zdálo se mu o očích Modré, o ohni, který má on i ona v sobě, o tom jak je zase teplo a svítí slunce, spal a plakal, ty slzy dotekly k Modré, byly teplé, pod nimi začaly kvést květiny, ona se zasmála, a v tom přiletěli motýli.
Pak se Bílý probudil, vzal Modrou kolem ramen a spolu vyslali k nebi ten nejmocnější plamen a tím poslali na nebe nové slunce. Mráz byl spálen teplem jejich spojených srdcí.
Dva draci střeží dodnes dvě posvátné hory, mužskou a ženskou část v každém z nás.
↪↩