Rozhodnutí být v souladu se sebou
....... postupným pozorováním sebe sama a identifikováním příznaků typických pro přeučené leváky, jsem kdysi před lety konstatovala, že jsem přeučený levák, chvíli jsem se pokoušela psát levou, spíš abych zkusila něco nového, myslela jsem, že to půjde snadno, ale nakonec jsem se vrátila k již naučenému praváctví.
Jenže můj odpor k psaní pravou, nečitelné písmo, vyčerpaná kreativita (dřív jsem malovala a nápady nebyl problém, ale asi to souvisí i s přetížením v práci, prostě mi připadalo, že nemám co ztratit, když mozku odlehčím a znovu se vrátím ke svému přirozenému nastavení na levou ruku.
Pochybnosti mysl samozřejmě vysílala dál, ale já jsem učinila rozhodnutí, že pokud jsem skutečně původním nastavením levák, tak se chci ke své přirozenosti vrátit, a že chci být v souladu sama se sebou. A tak začala má cesta přeučené levačky, která se po čtyřiceti letech začala přeučovat znovu:), na vlastní zodpovědnost, v důvěře v moudrost svého těla a s respektem k vlastnímu tempu.
Zatím mám za sebou tři měsíce, skoro hned ustala moje potřeba všechno v duchu počítat a odhadovat, co bude jak dlouho trvat, třeba počítání, jak dlouho trvá, než odbočí protijedoucí auto a kolik (číslo) na to budu já potřebovat. Přestala se mi plést písmena d a b. Psaní mě baví, i když je ještě dost kostrbaté. Píšu každý večer chvilku a trénuji ruku.
Začala jsem kreslit levou, někdy je to potíž, přijít na to jak, ale podle předlohy se mi daří trefit i správnou velikost, což mi pravou nešlo:).
Při psaní mě napadá spousta asociací a obrázky jsou plnější.
Krájím levou, vždycky jsem se bála nožů, a krájet chleba opřený o sebe by mně přišlo dost riskantní, teď to tak dělám nejradši, protože mi to takhle líp jde.
Nikdy mi nešlo házet pravou, při pokusech házet levou jsem myslela, že musím zabrat ještě víc, ale zjistila jsem, že to jde úplně snadno, nemusím si vykloubit ruku, prostě jen musím srovnat celé tělo na levou ruku a házení nebolí:)
Stříhání levou si užívám, i když pravá je v tom šikovnější zatím.
Atd.....
Vědomě pozoruji, když spěchám v mysli, použiji pravou ruku, např. na psaní, ale učím se, že mám dost času.
Celé toto zamyšlení píšu proto, že já sama jsem hledala, jestli s opětovným přeučením má někdo zkušenost, třeba to bude pro někoho inspirace, jen apeluji na to, abyste poslouchali své tělo a respektovali své nastavení, každý jsme jiný a to co funguje u mne nemusí fungovat někomu jinému, taky je potřeba řídit se svým pocitem a nejít v ničem proti sobě.
~:~