Možnost volby - vidět věci jinak
Toto za-myšlení je určeno lidem, kteří se setkávají v roli rodiče nebo pečující osoby s dětmi s autismem a v širším slova smyslu je to zamyšlení pro nás všechny. Dovolím si zde citovat text z knihy Barryho Neil Kaufmana - Son Rise Zázrak pokračuje (autora Son Rise programu pro děti s autismem a aurora knih Milovat někoho znamená být s ním šťastný, Štěstí je volba a dalších):
"Otázka kterou bychom si měli položit je: " Vybíráme si svobodně naše přesvědčení, nebo jsou odlita z betonu naší genetické struktury?"Jsou uchopitelná a poznatelná, nebo jsou záhadná a ztracená v nevysvětlitelném podvědomí? Je náš syn omezen nějakou nevratnou nemocí, nebo by mohl být fontánou nových inspirací? Co určuje, jak se s ním cítíme...? Co je původem našich pocitů? Je naše vidění Rauna přímým následkem vlastních přesvědčení a postojů? Postojů, které si vytváříme my, sami? Naučili jsme se být nešťastní, ustrašení, úzkostliví, rozzlobení a podobně nebo existuje "virus neštěstí"? Můžeme se svobodně rozhodnout být úplně šťastni s naším chlapcem, takovým jakým je - a pořád se zaníceně snažit o víc?....
Bohužel si mnozí z nás nikdy plně neuvědomí, že mnohá přesvědčení zahrnují soudy tak mocné, že se mohou stát sebenaplňujícími proroctvími. Jestliže věříme, že nezpůsobilost dítěte je tragická, beznadějná a nezvratná, jednáme podle toho. Nepokusíme se pomoci někomu, o kom věříme, že se mu pomoci nedá. Nepokusíme se napravit něco, o čem věříme, že je nenapravitelné. Jsme utopeni dřív, než se pokusíme plavat."
Úspěch akceptujícího a láskyplného přístupu k dítěti s postižením je viditelný a je to něco, co bychom uvítali všichni. U dětí se speciálními potřebami je mnoho doložených případů výrazného zlepšení nebo úplného uzdravení, přesto oficiálně zatím není tento přístup preferován. Domnívám se, že důvod je v nastavení lidské mysli, v přesvědčeních o tom, co je a není možné.
Proč si zavírat dveře k možnosti rozvoje a naplnění potenciálu jen proto, že podle klinického vyšetření je poškození nevratné, co když vyšetření hovoří jen o stavu teď a nemá žádný důkaz o stavu za několik let, co když se můžeme od dítěte s autismem nebo s kteroukoli jinou poruchou vývoje mnoho naučit, co když si můžeme společně strávený čas užít bez tlaku na změnu. Je to otázka vědomé volby a odhalení vlastních přesvědčení.