Kapitola první - Stud
Nevím, jestli jsi to taky cítila, ale tohle ti musím říct, milá duše, nejsilnější pocit při tom ztracení se byl stud a pocit selhání, kvůli tomu, že nerozumím, neslyším a strach, že nebudu rozumět, že se na to přijde, že jsem porouchaná a rozbitá a moje sebedůvěra šla ~ ke dnu.
Ale stud mě vedl, byl vytrvalý, opakoval: podívej se na mě, neutíkej, no tak, nedělej, že tu nejsem, a že se nic neděje, jsem tvůj přítel, podívej se dovnitř....
A tak jsem ho poslechla a setkala se uvnitř sebe se svojí zranitelností, s malou Eli, s tou, která byla sama. S částí sebe, která je slabá a moc potřebuje obejmout, malá holčička ve mně....Říkám jí: Promiň, nevěděla jsem, že tu jsi, je v pořádku plakat, být zranitelná, můžeš selhat, jsem tady s tebou..... a děkuji Stude, že jsi mě sem dovedl. Díky za hlídání, já to teď vezmu za tebe..."
Kapitola druhá - Zastavení